Když se po roce 1895 patentem bratří Lumiérů masově světem rozšířilo komerční promítání filmů a vznikla kinematografie v dnešním slova smyslu, předpovídali odborníci a kritikové divadlu jen velmi malou šanci na přežití. Ty samé spekulace, ale o kinech, byly vyřčeny ve chvíli, kdy se objevem televizního přenosu a vývojem televize mohl stát obývací pokoj každého bytu či domu malým kinosálem.
Prognózy skeptiků se nenaplnily, kina a divadla jsou tu stále. A konkrétně v dnešní digitální, virtuální době, jsou divadla a kina místy, kde se můžeme setkat s ostatními tváří v tvář a sdílet nadšení z prožitého zážitku z filmového představení. Ostatně, některé filmové počiny v domácím prostředí ani dostatečně důstojně nevyzní.
A i když technologie jde neustále kupředu a není vždy možné s ní držet krok, stále se i v našem kině setkáte s onou historickou ceremonií – s gongem či oponou, s onou aristotelovskou strukturou výstavby dramatu, kdy všechno má svůj začátek a konec a kterou koneckonců najdeme i ve filmu a při každém představení, jehož je promítání filmu součástí.
Naše kino není nejmodernější, ale je tím prostorem, jakým ho vy, naši milí a věrní diváci, děláte. Místem, kde se můžeme setkat a prožít společně příběh, který se vám v onu, byť jen na pomíjivou chvíli, předvádí!